Diskurzy svazů obětí: srovnání Německa, Česka a Slovenska

Oběti druhé světové války požadovaly a požadují společenské uznání příkoří, které na nich bylo spácháno, jeho symbolické a/nebo materiální "odčinění", odhalení zločinů, stejně jako odsouzení pachatelů.

"Diskurzy svazů obětí" je projekt Česko-německé a Slovensko-německé komise historiků realizovaný ve spolupráci s Collegiem Carolinem. Zkoumány jsou skupiny obětí druhé světové války, resp. jejich svazy, které po roce 1945 různým způsobem vystoupily jako aktéři a ze svých zkušeností přitom udělali legitimační základ pro své jednání.

Studium svazů obětí a jejich diskurzů je proto relevantní a vědecky smysluplné, že se zde individuální vzpomínky propojují a stávají politicky účinnými. Ve vztahu k nadřazené státní úrovni je za druhé na straně svazů obětí produkován diskurz, který může – ale nemusí – představovat smyslový zdroj pro jednání státu. Zde vyvstává otázka, jakou měrou individuální vzpomínka přechází do svazových diskurzů o obětech a zda státní strana interpretace svazů emočně a smyslově přejímá. Zároveň je ale také přínosné sledovat opačně státní formovací pokusy o individuální a na svazy napojenou vzpomínku. Podílel se stát pouze na organizaci určitých stávajících vzpomínek nebo také cíleně přispěl ke konstituování vzpomínkových a vyprávěcích vzorů?

Stěžejní otázka projektu zní: Jaké místo skupiny obětí zaujímají, resp. by měly zaujímat v historické paměti a to ve spojení se společnostmi DDR, Československa a jejich následnických států, stejně jako Polska? Pozornost je věnována skutečnosti, jaké narativy obětí v boji o vzpomínku a o výklad dějin vykrystalizovaly, resp. se prosadily na národní a evropské úrovni. Jak se od roku 1945 změnilo vnímání "aktivních" a "pasivních" obětí?