Vzpomínka na druhou světovou válku v muzeích, památnících a pomníková kultura na Litvě po roce 1989

V centru výzkumného záměru stojí otázka vývoje muzeální prezentace druhé světové války na Litvě v kontextu historicko-politické transformace po získání nezávislosti na Sovětském svazu. Cílem je zmapování historicko-kulturních symbolů, které byly v sovětské době diskurzně formující a vytvářely státní vzpomínkový kánon na "Didysis Tėvynės Karas" (litevské označení pro "velkou vlasteneckou válku"). V důsledku kulturněpaměťového změny roku 1989 ztratila vzpomínka na válku historicko-politický potenciál a musela ustoupit tématům, která v sobě nesla explicitní protisovětský impulz a zdůrazňovala obraz Litvy jako oběti. V současné době je na státní úrovni válka zmiňována především v kontextu vzpomínky na holocaust a vizuální a materiální podobu dostává pouze na místech souvisejících s masovou likvidací židovských občanů. Nápadná je přitom vizuální souběžnost narativů obětí holocaustu rozvinutých v emocionalizující a identifikalici propůjčující didaktice a narativů litevských obětí sovětského teroru. Vedle aktuálního, státem podporovaného narativu je zároveň možné rozpoznat diskurzy válečných vzpomínek jiných kolektivů (jako jsou účastníci války, transnacionální sítě), které získávají vlastní vizuální a rituální podobu. Dále je předmětem zájmu muzeální prezentace druhé světové války a to jak na oficiální historicko-politické úrovni, tak i na úrovni nestátní sociální paměti dnešní Litvy.

Ektarina Makhotina