Muzealizace paměti

Muzealizace paměti. Druhá světová válka a nacistická okupace v muzeích, památnících a pomnících východní Evropy

Debaty spojené s šedesátiletým výročím konce války v roce 1945 jasně ukázaly, že v mnoha zemích Evropy představuje druhá světová válka a doba bezprostředně po jejím skončení stále ještě centrální vztažný bod kolektivní paměti a nacionální historické politiky. Podstatnou roli přitom hrály diskuse vedené kolem muzeí, historických výstav a památníků. Především v postkomunistických zemích východní Evropy vedla potřeba přizpůsobit muzeální prezentaci zkušenosti války a doby těsně po jejím skončení změněné politické situaci k založení řady nových historických muzeí. Řada stávajících památníků byla zároveň spojena s novým výkladem; pomníky připomínající okupační vládu za druhé světové války byly zčásti nově vybudovány, zčásti odstraněny ze svého dosavadního stanoviště.

Cílem projektu je výzkum muzeálních prezentací, památníků a pomníků upomínajících na okupační politiku a zkušenost okupace za druhé světové války, a to s ohledem na jejich specifickou sémantiku, logiku prezentace a funkci. V popředí zájmu přitom stojí otázka, za pomoci jakého jazyku symbolů a jakých procesů inkluze a exkluze dochází k vytvoření skupinového společenství. Společným jmenovatelem jednotlivých výzkumných záměrů je přitom otázka, jaké tendence k univerzalizaci paměti, resp. partikularizaci vzpomínek na dobu okupační vlády je možné v Evropě konstatovat. Přitom je třeba rozlišovat prezentace okupační vlády, zkušenosti koncentračního tábora, šoa a osvobození přesahující rámec jednotlivých národů od symbolizací, které rozličné evropské vzpomínkové oblasti od sebe oddělují.

Výzkumný tým tvořený mladými badateli a badatelkami z různých zemí tuto otázku sleduje v rámci řady jednotlivých projektů zabývajících se Běloruskem, Litvou, Polskem, Ruskem a Českem. Celoevropský reflexní rámec pak otevřou dvě mezinárodní konference.