Edvard Beneš a národnostní menšiny v Československu mezi pařížskou mírovou konferencí a mnichovskou dohodou: koncepce, vnitřní a zahraniční politika

Cílem projektu finančně podpořeného Německou výzkumnou společností (Deutsche Forschungsgemeinschaft, DFG) je vypracování monografie o národnostní politice Edvarda Beneše. Těžiště spočívá ve vnitrostátní politice, plně zohledněn ovšem bude také kontext Benešovy zahraniční politiky v době první republiky. První sledovanou otázku představuje souvislost mezi politickou teorií sociologa Beneše, který se již před první světovou válkou zabýval otázkami menšin, a jeho politickou praxí jako československý ministr zahraničních věcí (1918-1935), šéf vlády (1921/22), resp. prezident (1935-1938). Následuje rekonstrukce Benešových nacionálně-politických konceptů a strategií jednání a to z perspektivy vnitropolitické i zahraničněpolitické. Při aplikaci přístupu Rogera Brubakera vycházejícího z trojvztažnosti mezi nacionalizujícím se státem, národnostními menšinami a jejich externí vlastí, resp. domovinou, je zde třeba komparativně analyzovat souvislosti mezi zahraniční a domácí politikou zaměřenou na jednotlivé národnostní menšiny (Němci, Maďaři, Rusíni, Poláci) a to jak ve vztahu k zemím jejich původu, tak i na půdě Společnosti národů. V centru přitom stojí otázka jednání Beneše jako rozhodujícího protagonisty „nacionalizujícího se národního státu“. Benešovu „vnitřní“ i „vnější“ národnostní politiku ovšem výrazně ovlivňovaly, resp. omezovaly vnitropolitické poměry a konflikty v Československu. Předpoklady, kontinuity a modifikace této politiky je proto třeba výrazněji než doposud zařadit do kontextu vnitropolitického dění v Československu. Třetí otázku, na kterou je zaměřena pozornost, představuje vztah mezi politikou a veřejností, to znamená mezi vnitropolitickou a zahraničněpolitickou zprostředkovatelností, resp. komunikovatelností této politiky.