Diskurzy o nacistické nucené práci v Česku a Polsku od 1945 do 2005

Dizertační projekt komparativně osvětluje formování diskurzů o nucené práci pro nacionálněsocialistický režim v Československu, resp. Česku a Polsku od roku 1945 do dnešní doby. V komunistických státech nebyli bývalí nuceně nasazení oficiálně uznáni jako oběti. Pěstovala se především vzpomínka na hrdinský boj proti nacistickému Německu, zdánlivě pasivní oběti se nehodily do státem podporovaných legitimačních diskurzů. Přesto existovala beletristická díla, osobní biografická svědectví a vědecká pojednání, která osvětlují postoj k tomuto tématu. Jaký obraz v nich byl o nucené práci a nuceně nasazených po roce 1945 vykreslen? A jaký důsledek měl – později – tento na status oběti postižených osob, na uznání jejich utrpení a požadavek odškodnění? V souvislosti se systémovou změnou mohli bývalí nuceně nasazení založit vlastní svazy. Ty působily jako zájmová zastoupení k prosazení odškodnění a jako společenství paměti. Jak se tyto svazy v devadesátých letech minulého století zapojily do diskurzu o vzpomínce na druhou světovou válku a jak uplatnily své požadavky? Význam zde má politické působení paměti stejně jako otázka, zda a jakým způsobem došlo k napojení svazů na stávající diskurzy o národní identitě jejich zemí.

Katrin Schröder